V neděli 9. června večer se vydali vybraní studenti dějepisného semináře a tři studentky 2. ročníku v doprovodu pana profesora Mlejnka po stopách Československé samostatné obrněné brigády do Francie a Belgie.
Spolu s námi se na cestu vypravili také hejtman Libereckého kraje Martin Půta, jeho tiskový mluvčí Filip Trdla, historik a člen Československé obce legionářské Liberec Jan Hnělička, několik jeho kolegů z této paměťové organizace, nezaměnitelný průvodce Jan Flégl a studenti a vyučující libereckých gymnázií F. X. Šaldy a Gymnázia a SOŠP v Jeronýmově ulici.
Přes noc jsme přejeli Německo a ráno se zastavili již ve francouzském městě Remeš. Navštívili jsme gotickou katedrálu Notre-Dame a po krátkém rozchodu jsme se vydali na cestu do dalšího francouzského města Rouen. Cestou jsme se ještě zastavili v muzeu kousek od francouzského města Compiègne, abychom se podívali na vagon, ve kterém bylo za první i druhé světové války podepsáno příměří mezi Francií a Německem. Odpoledne jsme si pak ještě prošli historické centrum Rouenu, a následně přespali v hotelu Ibis v témže městě.
V úterý ráno jsme se vydali do města Caen. Zde jsme navštívili Mémorial de Caen a po prohlídce a zajímavém dokumentárním filmu jsme vyrazili do pobřežní obce Arromanches. Tam měla být původně hejtmanem Libereckého kraje ceremoniálně položena kytice u pamětní desky připomínající vylodění Československé samostatné obrněné brigády na přelomu srpna a září 1944. Bohužel ta ještě nebyla nainstalována, a proto se obřad konal před pomníkem spojenců. Po skončení slavnostního obřadu jsme se podívali do D-Day Musea. Cestou do hotelu Ibis v Caen jsme se ještě zastavili u mostu Pegasus bridge.
Třetí den byl také značně nabitý. Podívali jsme se na útes Point du Hoc, viděli jsme krvavou pláž vylodění Omaha, zašli jsme na americký hřbitov v Colleville sur Mer. Tady se od nás oddělil pan hejtman Půta, a my pokračovali dále do francouzského města Bayeux. Navštívili jsme katedrálu Notre-Dame, muzeum s Tapisérií z Bayeux, a kdo ještě chtěl, Muzeum bitvy o Normandii a britský hřbitov s hroby čtyř padlých Čechoslováků. Následně jsme se vrátili zpět do Caen do hotelu.
Čtvrtý den, tedy ve čtvrtek, jsme se vydali na hrad Viléma Dobyvatele ve Falaise, který jsme si chtěli projít. K naší smůle tam bylo tak moc lidí, že jsme si hrad mohli prohlédnout pouze zvenčí. Prošli jsme se tedy po Falaise, po městě, kde hrad stojí. Následoval přejezd do Dunkerque. Cestou jsme přejížděli Normandský most vedoucí přes ústí Seiny. Tady jsme pak nakrátko zastavili v pobřežních obcích Étretat a Veules les Roses s nejkratší francouzskou řekou ústící přímo do moře (1,2 km).
V pátek jsme se znovu tematicky vrátili k válečným hrůzám. Navštívili jsme La Coupole, tedy stavbu původně zamýšlenou jako odpaliště německých raket V2 ve druhé světové válce. Nyní jsou prostory využity jako muzeum. Poté jsme se zastavili na třech vojenských hřbitovech, kde jsou hroby padlých Čechoslováků Liškovy brigády. Také jsme zapálili svíčky na uctění jejich památky. Menší přestávku jsme si udělali u pomníku Legendy o vlčím máku. Na konci dne jsme se ještě zastavili v belgickém městě Ypres, kde jsme měli rozchod. Ještě před odjezdem zpět na hotel, který byl v předměstí města Dunkerque, jsme viděli Last post ceremony, což je každodenní večerní ceremoniál připomínající tamní v první světové válce padlé britské vojáky. Respekt! Úcta! Nikdy nezapomeneme!
Sobotu, a tedy i poslední den zájezdu, jsme strávili částečně v přístavním, ale velice větrném městě Dunkerque a částečně v belgickém městě Bruggy. V Dunkerque jsme se zastavili v muzeu operace Dynamo a nezapomněli jsme ani na foto v ulici arm. gen. Aloise Lišky, absolventa našeho gymnázia. Při přejezdu do Brugge jsme se ještě zastavili na hřbitově v Adinkerke, zapálili poslední svíce u hrobů padlých Čechoslováků a pak už jsme se vydali do Belgie. V Bruggách jsme dostali rozchod, který většina účastníků využila prohlídce města či nalezení stravovacího zařízení dle svého gusta. Někteří se byli podívat i na originál sochy Madonny od Michelangela Buonarroti. Nakonec se po úspěšném dni, přesně v šest hodin večer, vydal autobus i se všemi účastníky zájezdu na cestu zpět do Čech.
Bylo inspirující vidět a slyšet o nekonečné úctě, kterou tamní lidé chovají k padlým Čechoslovákům, kteří osvobodili jejich města a vesnice. Je smutné, jak snadno někteří lidé v naší zemi zapomínají, že svoboda není vždy a všude samozřejmostí. Z tohoto důvodu je důležité zmínit a ocenit snahu pořadatelů akce z ČsOL vést nás, mladé studenty, k zamyšlení nad její cenou. Celý program byl okořeněn i kulinářskými recepty pana průvodce Jana Flégla, jako například sobí lejno, dršťky po caensku, či vepřové nožičky à la St. Menehoud.
Dějepisná exkurze se nakonec podařila bez větších zádrhelů. Všichni se vrátili živí a více méně zdraví, se spoustou nových vědomostí a zážitků. Určitě bychom jako Češi měli do tamních končin zavítat častěji a připomenout si památku padlých tak, jako to dělají tamní lidé nejen na výročí vylodění v Normandii nebo Dne vítězství.
Veronika Podzemská, dějepisný seminář 3.C
