Generál Alois Liška

Většina škol, vzdělávacích institucí má své významné absolventy. Gymnázium Turnov není výjimkou.  K nejvýraznějším absolventům školy patří armádní generál Alois Liška.

Když bylo Aloisi Liškovi, rodáku ze Záborčí u Malé Skály, stejně let jako čerstvým absolventům gymnázia. Ve svých osmnácti letech byl zasažen velkými dějinami, protože začala první světová válka.

Byl odveden a po krátkém výcviku poslán na východní frontu, kde se jeho život protnul opět s velkými dějinami, jež spojeny s budoucností jeho milované vlasti. Jako voják rakouské armády byl zajat a poté vstoupil do nově vzniklých československých legií. Bylo to těsně bitvě u Zborova v roce 1917. Do nově vzniklé republiky se vrátil až v roce 1920 jako statečný a spolehlivý legionářský velitel. Nebylo se čemu divit, že se rozhodl pro vojenskou dráhu. Svůj další život spojil s 51. dělostřeleckým plukem ve Staré Boleslavi. Ve městě sv. Václava se usadil, založil rodinu (syn a dcera), postavil dům a pokračoval ve své vojenské kariéře. Vždy s láskou a respektem vzpomínal na rodný kraj: na maloskalské údolí, Záborčí, Turnov a reálku, která se mezitím stala Československým reálným gymnáziem sídlícím v nově postavené honosné budově. Vše šlo právním směrem až do roku 1938, kdy se zhroutil takřka idylický svět zvaný Československá republika.

Plukovník Liška věren masarykovskému odkazu rozhodl se sveřepě a úporně vzdorovat.  Znamenalo to jediné: odchod do emigrace. Manželka, bratr Josef i obě děti zůstali v protektorátu, všichni tři byli perzekvováni represivní nacistickou mašinerií. Liška se po mnoha peripetiích dostal do Anglie, kde se zapojil do budování exilové československé armády, kde byl prezidentem Benešem povýšen na brigádního generála a jeho osudem se stala Československá samostatná obrněná brigáda. Jako její velitel se s brigádou vylodil ve druhém sledu na přelomu srpna a září 1944 v Normandii na pláži Gold (krycí jméno) u lázeňského městečka Arromanches-les-Bains. Jeho nadřízený polní maršál Montgomery rozhodl, že Liškova jednotka se přesune k přístavu Dunkerque, kde vznikla tzv. kapsa (prostor, v němž byly obklíčeny německé jednotky pod vedením fanatického nacisty generála Frisia). Úkolem jednotek, jimž velel generál Liška, bylo udržet nacisty ve zmíněné „kapse“. Za cenu velkého bojového nasazení a značných obětí se podařilo úkol splnit, jeho splnění bylo jedinečným počinem československého generála a jeho jednotek, zajistilo mu obdiv i úctu osvobozujících i osvobozovaných (Spojenců a Francouzů obzvláště).

Ve válce ztratil generál Liška dva ze svých nejbližších: syna Jaroslava a bratra Josefa. Z koncentračního tábora se vrátily dcera Vlasta a manželka Anna. Částečné štěstí umenšovaly zhoršující se poměry v ČSR, chtělo by se napsat „v osvobozené republice“, ale přesnější by bylo „v republice zotročované stále hrozící tlapou vítězstvím nad Hitlerem posíleného ruského medvěda“. Liška byl jednou z nejvýraznějších a nejschopnějších postav mezi „zápaďáky“. Byv soustavně sledován StB dokázal se bezprostředně po zvolení Gottwalda prezidentem v červnu 1948 ztratit těm, kteří ho sledovali. Odešel do svého třetího exilu, tentokrát bez možnosti návratu, což se ukázalo až v průběhu několika let, kdy Češi definitivně doplatili na svou ochotu podřídit se. Generál Alois Liška odmítl být slouhou komunistického režimu, který se tehdy nazýval lidově demokratickým.

Svou rodinu mohl potkat až v roce 1969. Místa, která miloval, Záborčí, maloskalské údolí, Turnov, mu však nebylo dovoleno spatřit. Zemřel 7. února 1977 v Londýně. Po roce 1989 byl rehabilitován, byla mu vrácena hodnost armádního generála. Jeho ostatky byly převezeny z Velké Británie do města, kde prožil nejsvětlejší část své vojenské kariéry, do Staré Boleslavi.

Mgr. Miroslav Vávra, ředitel školy