Po návratu do Československa byl Alois Liška 1. června 1945 povýšen na divizního generála a krátce na to jmenován velitelem Vysoké školy válečné, což je z hlediska jeho vojenské kariéry krok zpět a znamenal odsunutí z předních velitelských míst v armádě. V nové funkci si A. Liška počínal odpovědně a pečlivě, za což byl 1. dubna 1946 povýšen na armádního generála. Po únorovém komunistickém puči byl odeslán na tříměsíční zdravotní dovolenou, následně byl zbaven funkce velitele vojenské akademie a 1. června 1948 byl jako novému režimu nevyhovující na západě působící důstojník přeložen do výslužby. Když byl zatčen generál Heliodor Píka, odhodlal se Alois Liška v obavách o vlastní bezpečnost k jedinému řešení a 14. června 1948 emigroval do Velké Británie. Tím si nejspíše zachránil život, do Československa už se ale do konce života nikdy nevrátil. Generálovou emigrací nastaly jeho blízkým těžké časy. Někteří jeho přátelé a příbuzní byli vězněni nebo podrobováni dlouhým výslechům a mučeni příslušníky státní bezpečnosti. Liškův zeť, podplukovník Bohumil Pelikán, byl propuštěn z armády a v roce 1949 zatčen a odsouzen za velezradu na dvanáct let do vězení. V nepřítomnosti byl Alois Liška degradován na vojína v záloze a byla mu odebrána všechna československá vyznamenání. Stará Boleslav ho zbavila čestného občanství. Ve Velké Británii se usadil v londýnské čtvrti Putney, stal se ředitelem jazykové školy a aktivně se zapojil do exilového hnutí. Pracoval v Sokole, psal články do krajanských novin a v roce 1949 byl zvolen předsedou exilové Československé obce legionářské. S manželkou a dcerou se A. Liška setkal v Londýně jen krátce v období doznívajícího „pražského jara“ v roce 1969. Již nemocný napsal krátce před smrtí: „Čekám, kdy osud řekne konec, což bude vysvobozením z dosavadních trampot a bolestí. Vysedávám doma, což je jediné, co mohu dělat, každý pohyb i uvnitř domu vyvolává zhoršení!“ Alois Liška zemřel 7. února 1977 v Londýně ve věku 82 let. Urna s generálovými ostatky byla v témže roce dcerou Vlastou převezena do Československa a v tichosti uložena do rodinné hrobky ve Staré Boleslavi.
Barbora Havlásková a Lenka Maryšková, studentky 3. C (2024–2025)
