Rok 1940 začal rozsáhlým zatýkáním v řadách odbojářů Obrany národa. V prvních únorových dnech zazvonili u dveří rodiny Liškových dva gestapáci v kožených kabátech, dcera Vlasta ihned telefonovala otci, který se rozhodl pro ilegální odchod z protektorátu. Společně s šesti dalšími důstojníky a jedním vojínem přešli na Slovensko, v Maďarsku byli zatčeni a krátce vezněni. Začátkem března 1940 se skupině podařilo dostat do Bělehradu, kde v Českém domě působil generál Heliodor Píka, který organizoval přechody dobrovolníků do vznikající československé jednotky ve Francii. Plukovník Liška pokračoval vlakem do Istanbulu a dále do Bejrútu, odkud lodí odplul do Marseille. V československém výcvikovém táboře v Agde byl přidělen k 1. československému dělostřeleckému pluku jako dočasný velitel. Pluk ale nebyl dostatečně vyzbrojen a do frontových bojů ve Francii nezasáhl. Po kapitulaci Francie byl Alois Liška se svými vojáky evakuován lodí Viceroy of India do Velké Británie. 14. srpna 1940 byl jmenován velitelem 1. dělostřeleckého oddílu, který se stal jedním z pilířů nově budované Československé samostatné brigády. V průběhu intenzivního výcviku povýšil 31. 7. 1943 prezident Edvard Beneš Aloise Lišku do hodnosti brigádního generála. V září 1943 byla jednotka reorganizovaná na Československou samostatnou obrněnou brigádu vyzbrojenou moderními britskými tanky Cromwell. Po vylodění spojenců v Normandii se brigáda připravovala na přesun do Francie, který se uskutečnil mezi 31. srpnem až 8. zářím 1944 v přístavu Arromanches. Jednotka pokračovala přes Transit camp 60 a Falaise k přístavu Dunkerque, který drželo 12 tisíc německých vojáků 226. pěší divize admirála Fridricha Frisiuse. Dunkerque byl velmi dobře opevněn, část území Němci zatopili a suchá území hustě zaminovali. Hlavním úkolem Liškovy brigády byla průzkumná a hlídková činnost, větší bojová operace tanků a pěchoty proběhla v den státního svátku 28. října 1944. V bojích zemřelo 150 Němců, 350 jich padlo do zajetí. Československá brigáda přišla o 11 mužů, 3 byli nezvěstní. Liškova žádost, aby byla jednotka přesunuta na východ k osvobozování Československa, byla Brity zamítnuta, pouze malý oddíl 140 mužů v čele s pplk. Aloisem Sítkem mohl začátkem května v Chebu vztyčit státní vlajku na osvobozeném území. Zbytek brigády zůstal ve Francii. Admirál Frisius 9. května 1945 kapituloval do Liškových rukou na velitelství brigády ve Wormhouthu, nad Dunkerquem zavlála britská a československá vlajka. V bojích u francouzského přístavu padlo celkem 189 Čechů a Slováků, 461 jich bylo zraněno. Většina z nich je pohřbena na vojenských hřbitovech v Adinkerke, La Targette, St. Omer nebo v Casselu.
Eliška Blažková, Anna Kolencová a Tereza Smetanová, studentky 3. C (2024–2025)
