Po návratu do vlasti nastoupil Alois Liška 1. prosince 1920 jako důstojník z povolání k dělostřeleckému pluku 51 posádkou v Jičíně. V květnu 1921 se oženil s Annou Jírovou z Roudného, později se jim narodila dcera Vlasta (*1922) a syn Jaroslav (*1926). Liškova vojenská kariéra byla v meziválečném období velmi úspěšná. Do roku 1926 působil i v Brandýse nad Labem a na Zemském vojenském velitelství v Praze. V letech 1926 – 1929 úspěšně studoval Vysokou školu válečnou v Praze, poté se vrátil do Staré Boleslavi, kde velel II. oddílu 51. pluku. V letech 1930 – 1934 vyučoval taktiku dělostřelectva na Vysoké škole válečné v Praze, po čtyřech letech služby byl hodnocen jako vynikající důstojník s výbornými velitelskými schopnostmi. V roce 1935 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem dělostřeleckého pluku 51 v Brandýse nad Labem. Jeho schopnosti ho přivedly ke studiu na kurzu pro vyšší velitele v roce 1938, kde opět obdržel výborné hodnocení jako iniciativní, rozhodný a mimořádně schopný důstojník. Při mobilizaci v září 1938 byl jmenován velitelem dělostřelectva Rychlé divize 1. Odhodlání bojovat za republiku ale znemožnila mnichovská dohoda a následná okupace Čech a Moravy. Po demobilizaci se v roce 1939 vrátil do Prahy k ministerstvu národní obrany, po jeho zrušení se stal ředitelem učiliště v Jaroměři. S příchodem nacistů se aktivně zapojil do odboje v rámci tajné vojenské organizace Obrana národa.
Martin Černý a Andrej Sadílek, studenti 3. C (2024–2025)
