Po vyhlášení první světové války byl Alois Liška v listopadu 1915 odveden do rakousko-uherské armády k zeměbraneckému pluku č. 10. Dne 18. června 1916 byl odeslán na ruskou frontu ve funkci zástupce velitele čety, ale už 8. července padl s dalšími vojáky u Gradie-Manieviče ve východní Haliči do ruského zajetí. Začátkem roku 1917 se v zajateckém táboře Berezovka přihlásil do československých legií, kde byl přidělen k 1. československé střelecké divizi. Tato jednotka prošla ústupovými boji legií z Ukrajiny na východ k pobřeží Tichého oceánu. Liška se osobně zúčastnil bojů u Syrzaně, Lipjag, Samary, Buzuluku, Bugulmy, Simbirsku a dalších míst na Transsibiřské magistrále. Po absolvování informačního dělostřeleckého kursu pro mladší důstojníky ve Sljuďance zastával nadále funkci velitele čety, ale v únoru 1920 byl převelen do likvidační komise československého vojska na Rusi a ustanoven správcem dělostřeleckých likvidačních skladů ve Vladivostoku. Odsud odplul posledním 36. transportem americkou lodí Heffron přes Havaj, Panamský průplav a Gibraltar do Terstu. Do Prahy přijel 20. listopadu 1920 v hodnosti kapitána. Za službu v ruských legiích Alois Liška obdržel četná vyznamenání – Kříž sv. Jiří IV. stupně, Medaili vítězství a Revoluční medaili. Získané bojové zkušenosti, taktické a velitelské schopnosti se Alois Liška rozhodl dál rozvíjet v kariéře důstojníka nově vznikající československé armády.
Nela Brychtová a Zuzana Sklenářová, studentky 3. C (2024–2025)
